20 let od vzniku Ícéčka
Ani se mi nechce věřit, že už je to tolik let.
Všecko to začalo záhy po sametové revoluci.Tehdejší představitel Městské části Praha 3 inicioval vznik zařízení, které se bude snažit integrovat děti s tělesným postižením mezi děti zdravé. V té době si možná ani neuvědomil, že na obvodě už existuje základ tohoto záměru. Jedno oddělení v jeslích ve Vozové ul. soustředilo děti s postižením. Odborný dohled vykonávala výborná obvodní pediatrička, později první ředitelka Integračního centra.Původně se myslelo, že v tomto oddělení se děti budou diagnostikovat, rehabilitovat a v určitém věku odejdou buď k nám do Ícéčka nebo do jiného zařízení, které bude pro jejich další vývoj vhodnější.
A to snad byla základní idea.
Začátkem roku 1991 se ujal vedení výstavby a provozních záležitostí pověřený pracovník Městskou částí Praha 3, výběrovým řízením byla určena stavební firma a všecko to začalo.
Z nepoužívaných a částečně silně opotřebených jeslí nedaleko Parukářky se pomalu stávalo naše centrum. Poprvé jsem se tam byla podívat, když byly všude cihly, malta a kýble s pískem. Místo 2. patra byla ještě půda, schody schůdné jen po dřevěné lávce.Každým dnem přestavba pokračovala a v létě jsme se už stali zaměstnanci Ícéčka. Kanceláře ještě nebyly, ale už se klubaly jednotlivé pokoje a hlavně na každém patře spousta záchodů. Při několikanásobném úklidu po řemeslnících se nám zdálo, že nic jiného neumýváme tak často, jako ty záchody. Kolikrát jsme myli podlahy, to jsme nepočítali. Uklízeli jsme celé dny a před otevřením i noci.
Mezi tím bylo třeba celé zařízení vybavit vším potřebným. Nebylo to tak jednoduché, protože přece jenom od sametového listopadu neuběhlo moc času a zásobování se teprve pomalu dostávalo na vyšší úroveň. Sháněli jsme tedy kde se dalo.
Vzpomínám si, že jsme třeba potřebovali rychle záclony do všech oken. Obrátili jsme se na závod Krajka v Kraslicích. Do otevření zbýval necelý týden. Pracovnice v obchodním oddělení byla neuvěřitelná. Když slyšela o co se jedná a že slavnostního otevření se zúčastní i paní Olga Havlová, do třech dnů jsme měli záclony nejen ušité, ale i sponzorsky darované. To nebyl jediný sponzor.
Integrační centrum zahájilo provoz a dodnes žije svým specifickým životem.Mnoho se změnilo. Vystřídalo se tu téměř 200 zaměstnanců. Někteří dostudovali, jiní vystudovali,některé se vdaly, jiní oženili. Někdo se stal tatínkem, jiná maminkou.Klientů je přibližně stejný počet. Noví přicházejí, dorůstají, odcházejí.
Zahrada se dočkala obrovské přestavby na Zahradu Jiřího Trnky. Pod kaštanem našly svůj domov 2 kozy kamerunské. Za koňmi jezdíme na hipoterapii, na canisterapii k nám pejskové docházejí.
Vznikla tu Základní škola ZAHRÁDKA a náš název se rozšířil na Integrační centrum ZAHRADA.
Spolupracujeme s Občanským sdružením Sluneční zahrada (sdružení rodičů našich klientů), které provozuje Chráněnou dílnu sv. Prokop U červeného javoru v Dolních Počernicích. O.p.s. VŠUDE DOBŘE zřizuje další sociální podnik pro mentálně postižené - Café Restaurant v Praze Satalicích a chystá výstavbu nové kavárny na Praze 10. Výhledově se rodiče klientů snaží vybudovat i chráněné bydlení.Tím by se uzavřel okruh poskytovaných sociálních služeb od raného věku až do vzdálené dospělosti.
Plánů je mnoho a tak doufejme, že se podaří všechny uskutečnit.
K tomu nám dopomáhej Bůh, dotace a sponzoři.
20let uteklo jako voda.
Jsme rádi, že jsme u toho.
Míla Hykešová
/nejmilejší paní účetní, bez jejichž přesných výpočtů bychom zde nebyli, /pozn. administrátora/
