Historie a naše filosofie
Integrační centrum Zahrada je organizace založená v roce 1991 Městskou částí Praha 3 na popud předního dětského psychologa PhDr. Jaroslava Šturmy, jako příspěvková organizace. Okolnosti vzniku byly, jak už to bývá , shoda příznivých náhod. Na jedné straně odborník, který chtěl rodičům handicapovaných dětí nabídnout jinou alternativu, než byla tehdejší obvyklá nabídka (umístění do ústavu sociální služeb, či život doma s dítětem bez pomoci) a na straně druhé rodič, který ji moc rád využil a současně mohl svým postavením pomoci k formálnímu vzniku takového zařízení.
Od počátku bylo IC Zahrada vedeno odbornou rukou tak, aby mohlo dětem s handicapem nabízet potřebnou péči a ony mohly žít doma se svými rodinami. Rodiny těchto dětí byly rády za možnost, že se jejich dítěti se dostává patřičné péče, a přitom s nimi žije „normální“ život. Byla to doba hledání nových metod a aktivit, jak s handicapovanými dětmi pracovat, co jim nabídnout. Veškerá energie našeho zařízení byla soustředěná na rozvoj a potřeby dětí.
Důležitá skutečnost je, že zpočátku využívaly našich služeb jen rodiny s menšími dětmi. Časem děti rostly a rodiny začaly pociťovat únavu. Práce s rodinou měla za cíl zjednodušit věci běžné, které se ale díky speciálním potřebám jejich dětí běžně řešit nedaly. Ať už to byly speciální pomůcky či speciálně upravené prostředí pro život, či dovolenou. Mezitím přišla nová legislativa, která přinesla jiné financování sociálních služeb. Z dětí, o které jsme pečovali, se přes noc stali klienti, hradící naše služby. To byla nová situace, která v rodinách rozvířila myšlenky, nový pohled na instituci, do které své děti denně dováží.
Zařízení si začalo mnohem více uvědomovat, že pracuje nejen s handicapovanými děti, ale s frustrací a únavou, kterou tato celá situace v rodině způsobuje. Péče nabízená dětem byla již na velmi dobré úrovni, a tak se pohled posunul na rodiny. V registru soc. služeb sice stojí „péče o děti s handicapem“, ale skutečným klientem je celá rodina, neboť jde o spojitou nádobu, ve které se přelévá radost, úzkost i napětí.
Potřebovali jsme dvacet let praxe a zkušeností na to, abychom si potichu a odvážně, řekli, že pro naše klienty, už zřejmě nemůžeme udělat víc. Že spektrum péče, kterou poskytujeme, již nejsme schopni a ani nechceme dramaticky rozšiřovat. Věděli jsme, že o naše klienty je dobře postaráno, že o ně pečují odborníci a zkušení kolegové. A začali jsme kromě dětí vidět zřetelněji siluety rodičů a zaměstnanců.
Viděli jsme rodiče - rodiče, kteří přes veškerou naši snahu, nesou největší díl péče a zodpovědnosti. Viděli jsme rodinu, pro kterou je někdy velmi obtížné skloubit péči o bytost s handicapem, s péčí o zdravé sourozence, se zaměstnáním, s volnem a odpočinkem a péčí o sebe.
Viděli jsme kolegy - kolegy s velikou praxí a zkušenostmi.Kolegy,pečujicí s laskavostí, některé unavené, někdy nemocné, obětavé, frustrované, zlobící se, hladové...Věděli jsme, že máme podporu vedení, kapacitu, myšlenky a chuť.A vzniklo Oddělení Péče o rodinu.
Oddělení péče o rodinu - charakteristika oddělení
Oddělení Péče o rodinu OPORA se rodilo velmi pozvolna opatrně a s lehkými rozpaky. Rodiče dětí, které navštěvují Integrační centrum Zahrada, mají ve většině případů, dobrý, někdy velmi blízký vztah s kolegy – pedagogy. Pedagogický tým se stává na nějaký čas téměř členem rodiny. Zná její příběh, starosti i potřeby.
Ale jsou věci, které přesahují možnosti a kapacitu pedagogického týmu a těmi se snaží zabývat „OPORA“.
Moto zní: Řekněte si, o co chcete, my se podíváme, zda je to v našich silách.
Tým se sestává se 4 osob. Vedoucí týmu s gescí terapeutickou, sociální pracovník, pro sociálně-právní servis, člověk pro organizaci a koordinaci ranních a odpoledních služeb (doba kdy klienti opouští svůj pokoj – přístav a smíchají se v jeden prostor) a člověka, který má na zřeteli dům (tedy aby provoz plynul hladce a nikomu nic nescházelo). Samozřejmě, že i zde jsou okraje kompetencí rozmazány dle možností a chuti jednotlivých členů týmu. Všechny tyto složky jsou důležité pro klid a pohodu při péči o naše klienty. Dvakrát do roka se “OPORA“ schází s vedoucími jednotlivých pokojových týmů a rekapituluje situaci a potřeby klientů, rodin a pedagogů. Je to taková malá vnitřní supervize a přemýšlení. Většinou z takových setkání vyplynou konkrétní věci k řešení. Tyto si potom tým „OPORA“ vezme za své a zkouší je vyřešit.
Možná se zdá jako zbytečné mít člověka, který koordinuje služby a klienty v době, kdy opouští svůj domovský pokoj, ale potřeby některých bytostí jsou někdy velmi těžce slučitelné. Z těchto důvodů máme člověka, který hlídá, aby to šlo co nejhladčeji. Mixuje potřeby rodičů, klientů, prostor, personálu i časoprostoru na míru. Samozřejmě v rámci naší provozní doby.
Péče o dům a prostory, je to, co jsme se myslím dobře naučili a zjistili, jak je to důležité. Našim cílem je vytvořit vlídné, milé, voňavé, laskavé a měkké prostředí. Prostor, kam rádi vejdou kolegové, rodiče, děti, návštěvy i kolemjdoucí. Prostor, kde se rodiče i děti cítí vítáni a „opečováni“.
Témata oddělení
Péče o klienty a rodinu
Terapeutická skupina šestým rokem rok běží terapeutická skupina pro rodiče. Pravidelně jednou za měsíc na dvě hodiny se schází dva terapeuti se skupinou rodičů. Skupina poskytuje prostor pro sdílení příběhů, starostí, radostí, obav a zkušeností. Skupina přináší možnost, sdílet mezi lidmi, kteří si díky své zkušenosti velmi dobře rozumí vše, co do života rodiny přinese dítě se speciálními potřebami. A s pomocí terapeutů zkoumat a nahlížet a někdy sobě lépe porozumět. Skupina pro rodiče je bezplatná, je otevřená pro kohokoli z rodiny. Finanční prostředky na provoz tohoto projektu se nám zatím daří krýt pomocí sponzorských prostředků.
Vyhledávání asistentů a dobrovolníků Integrační centrum Zahrada spolupracuje se studenty. Nabízíme možnost praxí a stáží pro studenty vyšších odborných škol, pro studenty zdravotnických oborů. Úzce spolupracujeme s UJAK a několikrát do roka přicházejí na stáže studenti 3. lékařské fakulty UK. Všichni studenti při dlouhodobých stážích mají možnost se seznámit z blízka s klienty s programem i s každodenní péčí. Stává se, že z těchto studentů se občas vyklube asistent, či dobrovolník pro některou z rodin. A po nějaký čas je rodinně k dispozici.
Odlehčovací – respitní služby - respitní péči lze definovat jako péči poskytovanou lidem, kteří dlouhodobě pečují o blízké s hendikepem. Pojem respitní vznikl v 60. letech v USA a označuje úlevovou, odlehčovací, zástupnou péči. Vychází z předpokladu, že člověk, který pečuje o své dítě, případně jinou osobu s postižením, potřebuje realizovat svoje potřeby a věnovat se svým vlastním zájmům, zkrátka potřebuje odpočinek a volný čas věnovaný sám sobě. Snažíme se zajistit několik forem této péče
Několikadenní výlety – školy v přírodě- týmy pedagogů, kteří pečují o děti, vyjíždějí jednou, někdy dvakrát do roka s dětmi na tří až pětidenní výlety do přírody. Pro děti je to dobrá možnost trávit nějaký čas na čerstvém vzduchu, trénují pobyt bez rodičů, zlehka se osamostatňují a rodiče tento čas mohou využít podle svého. Je potřeba získat si důvěru rodičů, kteří se zpočátku obávají pustit děti na takový pobyt. Po nějakém čase, když rodiče vidí, že děti zvládnou odloučení, bývá o tento typ služby veliký zájem.
Letní tábory - v době letních prázdnin pořádá IC Zahrada dva letní tábory. Myšlenka je stejná jako u vícedenních výletů. Našim cílem je, aby mohli děti s pedagogy vyjet do pěkného místa s určitým komfortem. Na tyto aktivity se zatím daří posbírat finance od sponzorů, tak aby to nebyla pro rodinný rozpočet velká zátěž.
Pohled sociálního pracovníka Motto: Každý potřebuje jinou míru podpory, která se v průběhu života může měnit.
Je to zřejmě ta nejpřirozenější věc, kterou lze v lidském životě vyčíst. Každý si prošel obdobím, kdy byl plný rozhodnosti, energie a tím, kdy byl zcela na pokraji sil či bezbranný. Každému je dána do vínku nějaká výbava, ale úděl a zátěž, jenž rodiny našich klientů sdílejí je hodně podobná. Každý se s tím je schopen vypořádat po svém. Sociální pracovník by neměl mít stanoveny mantinely svých kompetencí moc pevně, protože neví, jak vybaveného klienta ve své praxi potká. Efektivnější je nastavit si cíl a k němu postupnými kroky směřovat. Někdo potřebuje jen informaci, někdo popovídat si, někdo průvodce.
V našem zařízení jsou to hlavně 3 témata, která se snažíme otevřít a s rodinou řešit.
1. sociální situace rodiny. Cílem by měl být co nejjednodušší život s velkou zátěží. Jak tu zátěž zmírnit je velmi individuální. Týká se to vztahů v rodině, finanční situace,….
Když bychom byli konkrétní, tak na příklad zmírnění finančního ne komfortu u jedné rodiny bude vypadat tak, že se bude informovat o možnosti nějaké soc. dávky, či jiného příspěvku, jiná bude potřebovat vyplnit formulář a jiná bude potřebovat i fyzicky průvodce na podání žádosti. Ale i ta poslední se to časem možná naučí. Možná ne, není důvod dávat 5, nejsme ve škole, žijeme „náročnou jízdu“, která má náš vytyčený cíl - zmírnění finančního ne komfortu rodiny.
2. bariéry “běžného“ života
Každý řeší ve svém životě věci, které jsou běžné i pro spoustu lidí okolo. Tím, že má rodina dítě se speciálními potřebami, jsou i běžné věci speciální. Sociální pracovník by měl být schopen navrhnout řešení a nabídnout jej rodině. K tomu musí disponovat dostatečnou šíří informací a měl by umět a chtít dohledat další.
Tohoto tématu se týkají i fyzické bariéry života. (Jde o nejrůznější kompenzační pomůcky.) Aktivně „postrkujeme“ rodinu k zmírnění těchto bariér a fyzické zátěže dříve, než jim dojdou síly. Snažíme se je přimět k co nejefektivnějšímu řešení, bez ohledu na finanční náročnost, kterou toto sebou většinou nese. I zde se snažíme pomoci aktivním vyhledáváním sponzorů na pokrytí nákladů.
3. kontinuita s fyz. věkem dítěte + směřování
Toto téma je o tom, že všichni naši klienti mají potřebu nejvyšší podpory. Je to tak od začátku, jako u každého malého dítěte, ale bude to tak, bohužel, až do konce. Rodičům se stírá fyzický věk jejich dítěte, neb potřebuje neustále obrovskou péči. Držet rodičům v povědomí, že jejich dítě taky roste, je velký úkol. Je velmi potřebný, protože nejen, že je důstojné se k člověku chovat dle jeho věku, ale především, je třeba myslet na budoucnost. V našem zařízení většinou klienti pobudou 10 let. Ta doba uteče velmi rychle a je třeba, aby rodina byla připravená na další krok.
Z našich zkušeností vyplývá, že když 2x ročně toto téma společně otevíráme, prvních 5 let se nic moc neděje. Později už se propracováváme ke konkrétnějším obrysům další budoucnosti. Opět i zde platí, že každý to má jinak a všechno je respektováno.
Role sociálního pracovníka mnohdy naráží na obecně zavedené zvyklosti, mantinely kompetencí. Není snadné se dívat dopředu na vytčený cíl, zcela respektovat klienta a nenechat se unést vlastními emocemi. Je důležité pracovat s reflexí někoho dalšího. Je určitě víc možností, jak získat nadhled, ale v našem zařízení dobře funguje systém vnitřních, týmových supervizí.
Je důležité být kreativní, neustále si rozšiřovat informace o další potřebné novinky, umět naslouchat a spolupracovat.
Pohled terapeuta - pomáhající pracovník často cítí potřebu být druhým lidem prospěšný. Stává se, že ten, kdo potřebuje být potřebný, vzdává se nevědomě uspokojování svých vlastních potřeb a o to více se stará o druhé. Děti se speciálními potřebami, jak říká jedna naše maminka, jsou velmi svůdné. Potřebují pomoc druhého k většině běžných denní činností, ke každodennímu bytí. Mohou v nás vzbudit pocit, že jsme nepostradatelní, nenahraditelní a rychle se stanou středem péče a pozornosti. To, co my bychom se chtěli naučit a o čem přemýšlíme a co se nám daří někde lépe někdy obtížněji je nevkládat do středu naší práce nemoc, ale zdraví. Znamená to, že se učíme posilovat zdravý střed, a to jsou pedagogové a pečující.Učíme se myslet na naše potřeby – být zdraví, dobře najedení, umět odpočívat, pečovat o tělo o duši, starat se o sebe tak, abychom mohli pečovat o druhé. Je zřetelné, že je mnohem složitější pečovat o sebe než o druhého.
Učíme se vnímat a pozorovat naše těla a mysl, aby pomáhání a péče mohla být radostí a ne břemenem.
Tělo jako zdroj poznání a energie tělo nám v kontaktu s lidmi přináší důležité zprávy. V těle rozpoznáváme, jak na nás druhý člověk působí. Je velmi důležité, aby pomáhající reflektoval a rozvíjel své tělové vnímání, aby bydlel v těle, protože tělo pomáhajícího pracovníka je důležitým zdrojem poznání a energie. Pomáhání je velmi náročné na energii. Je tedy potřeba myslet na hospodaření se silami a na jejich obnovu. A to je dobrý důvod, proč věnovat péči a pozornost svému tělu.
Supervize – vědomá péče i v našem povolání potřebuje být pedagog - pomáhající úspěšný. Při práci s našimi klienty se často stává, že míra vydané energie a péče není úměrná výsledku. Někteří naši klienti jen velmi pozvolna a pomalu nabývají nových dovedností, někdy se snažíme udržet stav vývoje tak, aby se nezhoršoval, někdy nezabráníme ani tomu, aby přes veškerou naši péči, se stav dětí nezhoršil. Tomu všemu jsou pedagogové každodenně vystavováni a je tedy dobré, abychom svoji práci a své pocity reflektovali. Někdy na společném pracovním obědě, na společných výjezdech a samozřejmě na supervizích.
Pohled pedagoga, pracovníka c soc. službách ------dopíšeme
Dobrý tým - dobrá péče - Víme, že by bylo dobré, snažíme se, věnujeme tomu hodně času, aby tým, který pečuje o naše klienty, byl něco, jako dobrý orchestr. Spokojený tým – spokojené děti.